Johny Cash (26.2.1932- 12.9.2003)
Zvaný mimo jiné Muž v černém. Narodil se jako jeden ze šesti dětí Rayovi a Carrie Cashovým v Arkansasu. Rodiče se nejprve nemohli na jeho jménu shodnout a tak mu dali jméno tvořené iniciály: J.R. Johny vyrůstal v době hospodářské krize, kterou ještě horšily opakující se povodně a malé úrody. Rodina vlastnila bavlníkovou plantáž, na které všichni pracovali. Svoje prostředí a tvrdou práci Cash později reflektoval v podobě několika vybraných písní, ve kterých se také dá vypozorovat tragédie, která rodinu trvale poznamenala. V roce 1944 se Johnymu bratrovi Jackovi stala nehoda při práci s cirkulárkou. Kotouč ho téměř přepůlil, týden umíral doma v bolestech, při nichž měl halucinace a podivná vidění. Johny později čas od času vyprávěl, jak se k němu bratr vrací ve snech…
Už v dětství se u Cashe projevoval silný pěvecký talent. Poslouchal bez dechu irskou hudbu, která v té době zněla z rádií, stejně jako gospelové písně z plantáží. Když studoval na místní střední škole, získal možnost zpívat pro radio KLCNV. Svou kariéru ale poměrně rychle utnul rozhodnutím začít po maturitě s prací v detroitské automobilce. V roce 1950 vstoupil do armády, k bezpečnostní složce amerického letectva. Těsně předtím, než jej odveleli do německého Landsbergu, se seznámil se stejně mladou dívkou Vivian. Celou dobu, co působil jako dekodér morseových zpráv z východu, si s ní psal a po návratu se vzali. V následujících sedmi letech spolu zplodili čtyři děti: Rosanne, Kathleen, Cindy a Taru. Po svatbě se Cashovi přestěhovali do Memphisu, kde se Johny stal podomním obchodníkem. Po večerech začal hrát s kapelou The Tennessee Two, o rok později producent Sam Phillips ze Sun studia vydává jejich první nahrávky ,,Hey Porter!´´ a ,,Cry, cry, cry´´. Písně byly okamžitými hity a tak se mohl posléze soustředit jen na profesionální zpěv. Přichází další nahrávky: ,,Folsom Prison Blues´´´a ,,Walk the line´´ a všechny se umisťují na vrcholech country hitparád. V roce 1958 po vystupování v Carnegie Hall se rozhodl přejít ke Columbia records studiu za 50 000 dolarů. Na začátku šedesátých let se cash dal dohromady s rodinou Carterů. Především s Anitou, Helen a June Carterovými.
V padesátých letech projíždí věznicemi a v každé zpívá. Snad nejznámějším vystoupením byl koncert ve věznici San Quentin, kde Cash podle vyprávění a fotografií málem zažehl vzpouru.
Se vzrůstající popularitou ale přicházejí první problémy s alkoholem a s drogami. Cash postupně zkouší všechny dostupné barbituráty a amfetaminy. Přesto dál tvoří a skládá další písně. V průběhu šedesátých let prochází sérií skandálů, byl celkem sedmkrát zadržen, jednou dokonce protidrogovou jednotkou v El Pasu. Vždy ale vychází z problémů bez trestního odnětí svobody. Tvoří více konceptuální alba: Bitter Tears (1964) a Ballads of the True West (1965). V roce 1967 kulminuje jeho drogová závislost, hroutí se mu manželství, zpívá duet s June Carterovou, nazvaný ,,Jackson´´, který je oceněn cenou Grammy. O několik měsíců později si prochází detoxikační kúrou za pomoci svého sboru, navrací se ke své víře. 22. ledna 1968 požádal na jevišti June o ruku. 1. března jsou oddáni.
V letech 1969 až 1971 měl Cash vysoce sledovanou The Johnny Cash Show na kanále ABC. Jednotlivé rozhovory se známými hudebníky a osobnostmi prokládal Cash inteligentním způsobem hudebními vložkami. Tato show pomohla mnoho hudebníkům v jejich začátcích. Snad nejvíce písničkáři Krisu Kristoffersonovi, který mohl navzdory žádosti televize o změnu textu písně ,,Sunday Mornin’ Comin’ Down´´, zazpívat svůj text v plné míře, včetně konfliktní zmínce o marihuaně. Cashův pořad je považován za revoluční křižovatkou tehdejších hudebních žánrů, které se díky jeho přístupu a empatii více prolínaly a rozvíjely. Vytvořil na této platformě kromě jiného i vlastní upřímné přátelství s Bobem Dylanem, se kterým se sblížil díky tomu, že vedle sebe jednu dobu bydleli ve Woodstocku, v New Yorku.
V dalších letech jeho popularita postupně slábla, přesto neustával a tvořil dále. Na konci sedmdesátých let jeho vztah s Columbia studios eskaloval do vypovězení smlouvy ze strany studia. Především díky tomu, že Cash nazpíval záměrně příšernou píseň ,,Chicken in Black´´ o slepici, které implantují jeho mozek. Slepička začne zpívat jeho písně, zatímco on se slepičím mozkem vykrádá banky. Paradoxně tato píseň zaznamenala velký úspěch. Cash se vrací do svého Sun studio, ještě předtím zpívá pro křesťanskou punkovou skupinu One Bad Pig v cover verzi jeho písně „Man in Black“ na albu ,,Scream Sunday´´. V osmdesátých letech vytváří skupinu The Highwaymen, s níž vytovřil dvě hitová alba.
V devadesátých letech se vrací v plné síle, natáčí pod vedením nového producenta Ricka Rubina album American recordings, za doprovodu jeho kytary a zpěvu. Rubin Cashovi vybral hudebně spřízněné interprety, jako jsou Glenn Danzing, nebo Tom Waits, které Cash přezpíval a za toto album získal nový věhlas a další cenu Grammy. Za následující album Unchained získal další Grammy, za nejlepší countryovou náhravku.
Společně se svou ženou účinkovali v několika seriálech, sám Cash namluvil kojota, jenž doprovází Homera Simpsona na jeho spirituální pouti. Kromě několika životopisů a monografií také namluvil audio nahrávku plného znění Nového zákona. Napsal jediný román nazvaný Muž v bílém, který pojednává o svatém Pavlu. Necelé čtyři měsíce po úmrtí své ženy June, umírá Johny Cash 12. září 2003 na těžkou cukrovku.
Slova písně Krise Kristoffersona v show Johnyho Cashe, o něž sám pořadu tolik bojoval, zněla: ,, Na nedělní ranní procházce, přeju si Pane, abych byl zhulený.´´
